DOPORUČUJI
Načítá se...

První Máj

Vlahý večer, první Máj, den kdy ženy vlhnou a ptáci po večerech opadaj.

On stál v parku, pod stromem starým, v místech kde sousoší bylo a můstek přes náhon za ním. Stál tam s růží, stál vzpřímený, čekal netrpělivý, čekal na ni.

Přišla celá rozesmátá, hrála si jen s mobilem: "Tak jdeme ne? Přeci tu neshnijem!" Byla jako kvítek luční, byla jako poupě, něžná jako len, odpustil ji hrubost, slovník, zamilován, proč jen proč je takovým debilem?

Šli parkem, neslyšně, asi proto, že ona na mobilu, pořád se hihňala, a když něco řekla tak jen aby ho popohnala. "Pohni kostrou, nemáme na to celý den." cíl jejich cesty byl přitom za rohem.

Jídlo bylo dobré, zaplatil, ona ihned zmizla, nepochopil.