DOPORUČUJI
Načítá se...
jedinec propadající emocionální vyprázdněnosti, propadá alternativě v podobě systému moderní společnosti, kde předžvýkaný obsah bez hloubky i jádra předchází skutečnosti potřeby hlubšího poznání, kdy přednost je dávána jak v materiálním světě výrobku s nižší kvalitou na jediné použití, za to výrobku distribuovaného pro masy, tak i emocionální náhražce lidských potřeb niterních, konzumem jednorázovým, jednotvárným, za to o to vytrvalejšího charakteru a uniformě distribuovaného pro co nejširší publikum, shluk potřeb do výčtu několika málo vět, je průvodním jevem moderní společnosti žijící v uspaném systému bez většího smyslu, kde vyjímečný je na jedné straně vyčleňován a na straně druhé oslavován, či vzíván, kdežto společnost je formována do jistých kanálů, dle potřeby korporativní moci elitní, kdy ovládaná masa činí kroky očekávané a chtěné... otázkou zůstává, zda na problematiku takto popsanou nahlížet jako na důsledek, či na příčinu... zda toho využít k prospěchu svému, či se nejapně rozčilovat nad skutečnostmi reálnými a bojovati takto se skalami nehnutelnými doufaje, že jimi lze pohnout, kdo tedy větším bláznem je? Dav upadající do uspání, podléhající trendům, či jedinec snažící se o své vyčlenění a vymezování se, za každou cenu, nerespektující jedinou základní premisu, že člověk je v podstatě líný a nemusel-li by, netvořil by nic(viz. historický technický vývoj na různých kontinentech, kde bylo dostatek jídla, vývoj byl zastaven, kde existoval boj o holý život, vznikla technologie...). Definitivní tečkou tedy budiž, má smysl nadávat, že Slunce každý den vyjde na východě nebo je smysluplnější se tomuto stavu přizpůsobit?