... poznámka

čím menší hustota tím menší gravitace
čím menší průměr tím menší gravitace
rychlost rotace nemá vliv(pokud tak minimalni)

gravitace není přitažlivá síla, nýbrž přítlačná

Kreacionismus s evolucionismem by mohl najít společného jmenovatele při přerušení standardního vědeckého náhledu vyvracení jednotlivostí a namísto toho přejití k pohledu "out of the box".

Situace kdy evolucionisté s kreacionisty jsou postaveni proti sobě, je plýtváním energií při hledání argumentů na jednotlivosti z druhé strany, byť jistě vnitřně uspokojující s možností se poplácat po zádech, jak jsme to těm druhým nandali.

Za předpokladu kdy(ano, vím, že se na začátek věty nemají dávat předložky) hledíme na evoluční vývoj z pohledu toho, že je-li za jistých podmínek(jak já miluji podmínkování, aneb když chceš něco dokázat dej tomu ty správné podmínky) realizovatelné, aby se evoluce děla náhodně(pokud je chytrá a ví, kdy si má kterou evoluční změnu uchovat), tak si můžeme říct, že se vše může dít bez "stvořitele", jenže tím zapudíme prvotní otázku, kdo přednastavil evoluci podmínku, že má být "chytrá" a poznat, že to či ono udělala dobře? Stejně jako se při zahledění na pouhou evoluci a vývoj druhů zapomeneme zeptat z čeho jsme vůbec stvořeni.

Obyčejný pohled na vlastní ruku, takové to prozření ala sebeuvědomění jest zajímavou nástavbou, neboť vidím-li dlaň a přiblížím-li si ji tak vidím buňky, při dalším přiblížení atomy a tmu, při dalším kvarky(škvarky, bim-bam-bum) a té tmy přibývá a hmoty ubývá až nakonec je tam jen jakási informace, energie snad. Říkal bych tomu základní myšlenka, data.

Spojení kreacionismu s evolucionismem vidím v tom, že oba přístupy jsou pravdivé, ale chybné ve svých jednotlivostech, kterými se od sebe snaží odlišit, ne evoluční vývoj se neděje s konkrétním přispěním "boha" v jednotlivostech, ostatně bylo by to nelogické, stejně jako je nelogické, že se tak děje pouhou náhodou, spíš se kloním k myšlence předdefinovaného vývoje a předprogramovaného podmínkování, tedy světa svázaného pravidly hry, kterými se musíme řídit a ve kterých žijeme.

Kolikrát jsem slyšel: nevíme proč TO tak je, jak to vzniklo, ale umíme to matematicky popsat a prohlásit, že TO funguje.

Koncept velké hry jsem neopustil, jen se posouvám ve vývoji poznání na základě viděného a selektování nelogičností.

Seděl v přítmí postranní uličky, u patníku s dlaněmi na kolenou, nohy zkřížené a pohled pokroucený.

"Sním, či bdím?" položil si klišoidní otázku a pozvedl hlavu, aby pohlédl do protějšího okna, tam byla ona, nahá, a na koníčka na komsi rajtující. Černé BMW před jejím vchodem značilo přítomnost nežádoucí osoby.

Neohlášen.

... již nikdy za ní nesmí přijít neohlášen, řekl si, když vstával a potácivým pohybem se odkulhal do nejbližší hospody, fernet, rum a vodka, jeho slova zítřka, nemaje naději, utápí se v alkoholovém opojení.

byla žila, pila, blila, pěkná dívka jménem Mrdumila
šoustala socky, šoustala pracháče,
měla na každym prstu jednoho mrdáče

jednou se tak sešel večer s nocí, když šla ulicí s tupou ovcí
"jé ahoj, jak se máš" - dělala, že nic, když potkala socku, co šukal ji
//á to je asi ten její gay spolubydla// řekl si socan, olíz jí ruku a ona zvlhla

socan geja nevida, choval se jak nelida,
zatáh holku kamsi za roh, stáh kalhoty, vsunul do ní tvrdej paroh
geják tiše přešlapoval, po očku jen pokukoval, když dávala mu orál

"jsi tu trochu špinavá" řek jí geják, když přišla za ním s mrdkou na víčkách
"jé promiň miláčku, jdeme? ať stihneme otvíračku"

jejím osudem je šuk, na každym prstu má bandu much
jedni jí platěj, druzí ju šukaj, roztahovat nohy umí
sny se jí plněj, minuty utíkaj

Zrovna si tak premyslim jaky to je te libat, jednu ruku do vlasu ti dat a druhou te objimat, jaky asi je ten pocit kdyz rty se setkaji a dik sve jemne vlhkosti tak krasne po sobe klouzaji, to treni nabuzujici nervove spoje, ten okamžik kdy pudy dají se do boje... Ovládne se tělo nebo podlehne svodům, ruka zajíždí pod tričko a rozepíná sponu... Vzájemné hlazení chlad na duši v horkost promnění a jako na znamení oblečení na zem se v kámen změní... Kde byl jen sen, tam čin stal se jen, za vzdychotu, dusotu, v rytmu tvého kvikotu... To teplo rozprostírá se do celýho těla...

Jazyk je nejnedokonalejší formou komunikace pro svou vlastní neznalost schopnosti porozumnění významosloví druhé strany, jediným přirozeným komunikátorem se tedy stává vyvolávání a předávání emocí, jež si ostatně namísto slov jsme schopni zapamatovat a přetrvají tak věky. Nepamatujeme si události, ani slova, pamatujeme si vyvolané emoce a s nimi spojený časový úsek a osoby s ním spojené.

Kde píšete či mluvíte o lásce tam můžete paradoxně očekávat nenávistnou reakci neboť tím u druhých vyvoláte bolestivé konotace a emoce, jimiž si v minulosti prošli, zlé vzpomínky vyvolané jinak příjemným nenásilným sdělením, namísto toho čisté zlo sdělováno s notnou dávkou averze a detailního popisu čisté perverze může vzbudit emoce pozitivní neboť dojde k vnitřnímu obratu a sebeuvědomění z touhy se zlu postavit a zachovat se tak pozitivně, tedy emoční prožitek je pozitivní.

... nehledě na prostý fakt reality, kdy vnitřně prohnilí lidé často mluví o dobru, morálce, lásce a pozitivnu, přitom, stejně jako o nich všeobecná veřejnost ví co jsou zač, tak i oficiálno se nepáře s odhalováním pikantností z jejich v přesně opačném gardu vedeného života.

zlo nás přitahuje, vábí... jak jinak si vysvětlit proč je nejúspěšnější sci-fi série Star Wars založena na principu, že ti jež chtějí společenský řád, systém kde si budou lidé rovni, svobodu pro všechny, konec hrůz, vražd a všeobecný mír, jsou vykreslováni jako zlé impérium... a naproti tomu vrazi, lháři, děvky a zloději jsou tím jediným a správným dobrem?

Obrácenost reality, kdy dobro je zlo a zlo je dobro se dá dohledat až do Biblických příběhů, k Bohu a Satanu. Kde bez poskvrny vzešel z lůna, tam v křeči zemřel pro katetické schizma.